ŠACHY V NYMBURCE

NETVAŘ SE, JAKO BY TI ULETĚL KANÁR

V osmém kole „pralesní“ ligy si k nám přijely Pečky C pro… Patrik jim sliboval klepec. Je pravdou, že Pečky se klepci přijely bránit bez dvou hráčů základu, kanár se přesto nekonal. Dvířka kle(p)ce pootevřel zpravodaj hostí Michal Fokt, a tak nám přece jen půlka unikla. Zbytek byl překvapivě jasnou záležitostí, ačkoli v jedné fázi se jednalo o klepec v tom smyslu, že jsme se klepali o výsledek.

Dům dětí a mládeže byl té neděle od sklepa k podkroví napěchován šachisty ze všech koutů regionu. Tři Nymburky naráz hrály své zápasy doma. My jsme byli s Pečkami napěchováni v úzké místnosti, jež slouží jako výtvarná dílnička. Hráči tak mohli relaxovat při obdivování výtvarných počinů dětí. Přes hrozbu ponorkové nemoci vládla přátelská atmosféra plná sršících vtipů. Domácí například hosty ujistili, že jsou správně rozsazeni (v minulém kole v zápase Pečky C vs. Nymburk E posadil rozhodčí Jiří Vinecký hráče na 2.-4. desce zpřeházeně. Ani tento trik ale nepomohl éčku k výhře). Potom se stala nevídaná věc. Michal Fokt nastavil samospoušť, postavil aparát na poličku a pořídil fotografický důkaz o konání duelu. Sám uvedl, že musel fotku stihnout, dokud byl stav 0:0, to asi aby zachytil ještě neutrální výrazy hráčů.

Sám fotograf zařídil hostům první půlbod. Láďa Levinský ve své oblíbené anglické hře překazil soupeři rošádu, ale jelikož vyměnil všechny aktivní figury, skončila partie remízou z čistého nebe. Náhle museli ostatní zabrat. Jenže Patrik stál proti holandské obraně Miloše Michálka velmi podezřele. Své oblíbené směřování do remízové věžovky zaplatil pěšcem. Ani David „štístko“ Žigmund pana Dobiáše staršího nějak výrazně nedrtil a jejich pozice doslova připomínala prales plný různých hadovitých kombinací. Podobně si zatím vedla i naše neústupná jistota na páté desce Milan Necid proti údajnému trumfu hostí panu Zdeňku Hrubešovi.

S Vlastimilem Kotroušem jsem hrál před třinácti lety, kdy byl ještě Vlasta vlasatý. Tehdy mi uštědřil trapnou porážku ve slovutné pečecké klubovně s kamny během jakéhosi přeboru. Nyní jsem měl možnost odvety, která se naštěstí dařila. Uzamkl jsem soupeře po nepřesném zahájení dámským pěšcem a zámek utahoval, aniž bych z dobytých pozic ustupoval. Když mi po vybití nahromaděné energie na poli f2 zbyla dáma proti věži, podal mi Vlastimil ruku a já zajásal. Michal Fokt později uznal, že jako jediný jsem soupeře přehrál po zásluze (= pýcha).

Hráči ostatních šachovnic se rozhodli kromě šachů sehrát i shakespearovské drama s velkým počtem padlých hrdinů. Vše se mělo zlomit náhle. Kdyby Michal Fokt, jenž se po rychlé remíze odebral do vedlejší místnosti schrupnout si na gauč, tušil, co jeho spoluhráči mezitím provádějí s pozicemi, sám by svou pozici na gauči musel divoce měnit, protáčen nočními můrami: Nejprve náš Milan Necid na srdnatě bojujícím Hrubešovi vyloudil figuru. Přesto si musel bod ještě tvrdě zasluhovat, neboť soupeř i do marné obrany dával srdce. Patrik Tesař stále nenacházel recept na Miloše Michálka a strádal bez pěšce. Když jsme se potkali na schodech, ozbrojen svým neurčitým úsměvem pravil, že soupeř jej drtí a že zřejmě svěsí fangli. Ale Patrik měl ještě spoluhráče. Kdo to byl? Tajný fanoušek? Kdepak, byla to Ona, podpora jménem Kisna! Miloš pod jejím tlakem chyboval, když během jedné divoké výměny nedopočítal přesmýknutí Patrikovy věže na sloupec h, která tímto manévrem zadusila bílého krále v koutku.

Po pádu frontmana soupisky se už Pečky začaly sypat. Na čtvrté desce David prozřetelně odmítl remízu a v dalším tahu trestal fatální hrubku pana Dobiáše. Mezitím už se Milan na poslední desce usmíval, neboť o figuru zchudlý pan Hrubeš položil krále i s jeho lvím srdcem. Najednou zářil výsledek jasněji než bílé noci v Petrohradu. Vzhledem k předvedené hře ale mohu prohlásit, že pro Pečky to byl až příliš tvrdý klepec. David později tvrdil, že situace se začala lámat díky bábovce z lidlu, kterou nám během zápasu pod nos přinesl Patrik. Ten se ještě nechtěl loučit s rolí ochotného číšníka a po odjezdu hostů přitáhl láhev šampaňského a pět pohárů. To vypadá na nový a velmi příjemný rituál pro případy vítězství.

Možná jsme chtěli víc. Netvařme se ale, jako by nám uletěl kanár. Vždyť máme pověstného vrabce v hrsti a holub postupu na střeše je na dosah. Hlavní je ale dobře se rozsadit. Třeba v příštím kole proti na paty nám šlapajícímu Kolínu D.

Zaznamenal Aleš Misař, Sokol Nymburk