ŠACHY V NYMBURCE

TĚŽKÁ BITVA S REMÍZOVĚ VÍTĚZNOU TEČKOU

V zešeřelé deštivé neděli 3. 11. 2013 konečně odstartovala regionální soutěž. Hned v prvním kole nymburské céčko doma přivítalo Říčany H. Domácí hráli bez frontmana soupisky Patrika Tesaře, který se rozhodl léčit své nachlazení nenastoupením, takže se spokojil s pouhou rolí diváka, pendlujícího zvídavě mezi dvěma zápasy (v budově hrál souběžně svůj zápas i Nymburk E). Přes veškerý údiv spoluhráčů se Patrikova absence ukázala být klíčovým strategickým tahem!

Funkce rozhodčího se obětavě ujal David Žigmund. Na vypjaté situace byl po minulé příhodě s překročením času zajisté připraven a otrkán. Dle papírů byly síly přibližně vyrovnány. Armády se jako vždy do sebe urputně zaklesly. První výsledek se urodil na poslední desce. Milan Necid, usmívaje se, vstával od remizované partie s hostujícím Křížkem, který se usmíval taktéž, půlka zřejmě oba uspokojila. Jen jednomu z nich ale po skončení zápasu úsměv zůstal. Sledujme další vývoj. Přišla dramatická prodleva, kterou zakončil vítězstvím na čtvrté šachovnici Lukáš Hučík. Ale následně Láďa Levinský stejně jako v úvodním kole přeboru prohlásil, že stojí „zdechle“ a skutečně – brzy po tomto výroku bylo srovnáno na 1.5:1.5. Asi po deseti letech jsem zakoušel pocit první šachovnice, jako daň za tento pocit jsem schytal nejsilnějšího hráče hostů, pana Košatu. Zahájil jsem partii s velkým respektem vůči zkušenému soupeři, ale když se mi po výměnách podařilo dojít do nadějné koncovky, ostych jsem odhodil ještě prudčeji než kdysi na prvním rande a dovedl jsem pěšce do dámy o dva tahy dříve. Ujali jsme se vedení a veškeré pohledy se ihned samovolně upnuly na prostřední šachovnici, kde David Žigmund hrál druhou životní partii v řadě. Výsledek zápasu opět visel na něm. Postačovala nám remíza, a David si toho byl vědom stejně jako jeho soupeř, pan Kótka. Ten, jakmile spatřil chmurný vývoj na první šachovnici, musel odmítnout vlídně nabízenou remízu a pokusit se o nemožné… v remízové pozici. (Přihlížející Tomáš Zima po partii důrazně tvrdil, že David mohl partii dovést i k vítězství). Veškeré pokusy hráče hostů prolomit remízovou bariéru ale byly Sisyfovskou snahou. Sisyfův balvan jej tížil víc a více a přidělával mu vrásky. A když do hrací místnosti vstoupila sličná přítelkyně Davida, psychická výhoda se zcela přehoupla na nymburskou stranu. Boj ve složení král+dva pěšci+jezdec versus král+dva pěšci+střelec se přesto vlekl hluboko do odpoledních hodin. Během té doby soupeř projevil příkladné sportovní chování, když sám od sebe podotkl, že zřejmě došlo k trojímu opakování pozice (sic!). Pohotový rozhodčí David Žigmund ovšem toto tvrzení vyvrátil a partie mohla pokračovat. Zjevně unavený pan Kótka na remízu přistoupil ve chvíli, kdy přiznal, že ani neví, na jakou stranu už hraje. Není divu po této doslova třicetileté válce! Bylo zpečetěno a nymburští si mohli gratulovat a zpívat třeba s Michalem Davidem „Céčka, nymburská céčka!“ Ale měli bychom spíše sbírat body.

Po prvním kole tedy stále udržujeme naději na postup (ano, postoupit – tak zní strategie nehrajícího kapitána Patrika Tesaře), a už si brousíme střelce na Kostelec nad Černými lesy.

Aleš Misař, Sokol Nymburk