ŠACHY V NYMBURCE

KOLEJÍ ÚSPĚCHU DO ČELÁKOVIC A ZASE ZPĚT

Do čtvrtého kola regionální soutěže nám los nadělil Čelákovice. Rozhodovalo se o tom, jestli si do zimního šachového spánku necháme sen o prvním místě. Poprvé jsme letos vyráželi vlakem, a stalo se to v první den zdražení jízdného. Nám to ale nemuselo vadit, neboť Láďa od drah nás vespolek vzal na režijku.

Jízdné si tak zaplatil pouze autor tohoto zpravodaje, který po básnickém večeru zaspal, a byv probuzen o osmé Patrikem Tesařem, uháněl na vlak o hodinu později. Kromě 29 Kč zaplatil 10 min. času na hodinách, jež mezitím soupeř spustil. O cestě vlakem tam musí tedy povyprávět někdo jiný.

Když jsem, polit kávou, již jsem během běhu od nádraží upíjel, vkročil do hrací místnosti sokolovny, partie již byly v plném proudu a spoluhráči se mě ptali, jestli nevím, kolik je hodin. Podobné otázky se užívá i v případě pozdního příchodu na fotbal. „Bohužel velmi dobře vím, kolik je hodin,“ odvětil jsem a s omluvou usedl k partii. Ve čtrnáctém tahu mi soupeř po usilovných výměnách nabízel remízu. Jelikož jsem o týden předtím přijal remízu po třinácti tazích, nemohl jsem si dovolit tento komfort cestování k půlce a raději jsem jel kodrcavou druhou třídou – ale za úspěchem!

Jak to u nás často bývá, pohled na šachovnice klame. Když jsem se osmělil a rozhlédl se po ostatních, nevyzíraly jejich pozice růžově. Zejména David měl šiky rozražené a jeho soupeř-jmenovec slavného básníka Václav Mácha mu ještě v oněch rozvalinách zatápěl. Milan Necid betonoval v Pircově obraně a pozice Ládi Levinského ve střední hře zarůstala džunglí variant.

Do vedení nás dostal Lukáš Hučík, který soupeři zasekl vidličku na věž a střelce. Poté došlo ke vzrušení na třetí desce, aneb další z Davidových velkých sportovních okamžiků. Útočící soupeř provádí minelu a vzápětí s rezignovaným úsměvem podává Davidovi ruku - 2:0. Když se mi podařilo přetlačit Petra Válka na první desce po holandské stezce o dva pěšce, bylo o vítězství rozhodnuto. Milan a Láďa tak mohli hrát už jen na sebe.

Milan sice vedl o kvalitu a pěšce, ale soupeř se mu věží dostal do zátylku a začal mu razírovat pěšcový porost, klestě cestu svým volňáskům. Byl by to tuhý boj a tak Milan, neztrácející úsměv, nabídl remízu. Unavený soupeř ihned přijal, a když Milan prohlásil, že už jej to nebavilo, našel u soupeře pochopení.

Sok Ládi Levinského, nebezpečný Libor Mrozinski, sice vedl o kvalitu, ale zato se na něj snášela závěj Láďových pěšců. Dostal se do časovky a byl nucen kvalitu vrátit. Náhle se v koncovce střelec-jezdec-věž ocitl bez pěšce. Okamžitě nabízel remízu. Do odjezdu vlaku zbývala ještě téměř hodina, Láďa tedy mohl vyplnit tento čas hledáním té správné koleje k výhře. Po chvíli rozvažování ovšem i on přijal nabízenou ruku a s ní i půlku.

Tím však byla završena naše celková výhra 4:1 a pocit první příčky, který jsme si tentokrát vezli vlakem (elefantem a druhou třídou). Nyní nezbývá, než popřát šťastné a veselé a spoustu splnitelných předsevzetí. O jednom už můžeme přemýšlet: po Novém roce nás čekají Sendražice „C“.

Zaznamenal Aleš Misař, Sokol Nymburk

IV.kolo RS-D, hráno 15. 12. 2013