ŠACHY V NYMBURCE

DAVIDOVA TEČKA ZA SPANILOU JÍZDOU CÉČKA

První dubnovou neděli čekal Nymburk C a Nymburk E hromadný zájezd do Říčan. I když ta hromada se rozdělila: céčkaři využili služeb ČD, protože průvodčí Láďa vyhledal skvělý spoj, jímž se nedalo pohrdnout. Éčkaři se dopravovali zvláště auty Josefa Kollára a Karla Hanuše. Já využil nabídky a na náměstí počkal na kočár druhého jmenovaného. Se spoluhráči jsem mnoho chvil nestrávil. Jakmile jsem zdeptal stařičkého pana Sezemského a dobyl povinný bod, už na mě Karel ťukal, abychom se vydali na cestu zpět. Musel jsem o postřehy požádat spoluhráče Davida a Patrika, a proto je tento závěrečný zpravodaj soutěže kolektivním dílem.

Jízda autem s éčkaři Karlem Hanušem, Mirkem Matesem a Jánem Kmecem byla nabíjecí. Bavili jsme se o všem možném, většinou o roztomilých nepodstatnostech. Smí se s mobilem opouštět hrací budova? Co když chci do přírody na malou? Smí se během zápasu provozovat sex? Debaty korunovala jedna hláška: „Manželství je legalizovaná prostituce“. Jako ilustrační příklad uvolněné nálady v autě to snad postačí.

O hrací místnosti jsme neměli ani potuchy, ale našli jsme ji snadno a včas. Překvapilo nás, že se jednalo o sportovní centrum aspirující na rozměry Strahova. Komplex měl vstupní halu s kavárnou a recepci jako v hotelu Ritz. A také se tam rojili sportovci, desítky lidí jako úle. V šachistech narůstal pocit zmatku, protože od této haly se odvíjely různé chodby a schodiště. Naštěstí se nás ujala jedna paní se znamením říčanského šachu na triku a dovedla nás do správného traktu, kde jsme museli přeskakovat řady drobných tanečnic, které se na podlaze rozcvičovaly. Vlastně nás taky nutily k tanečním kreacím. V hrací místnosti už stepovaly oba týmy Říčan a těšily se na své nymburské soupeře. Zatímco háčko se dočkalo éčka, géčka si na céčko muselo počkat. Patrik předem nahlásil drobné zpoždění, které ale zmohutnělo, poněvadž po příjezdu na nádraží začala Patrikova výprava bloudit. Bylo nutno sáhnout k navigaci po telefonu. Ta pomohla a těsně před desátou céčkaři pozdravili recepční a vydali se, kličkujíce mezi tanečnicemi do místnosti těhotné budoucími šacho-dramaty.

Ale ještě před jejich příjezdem začal být zdrojem příhod můj soupeř. Zatímco jsme čekali na příjezd zbytku výpravy, už se mě pan Sezemský ptal, co budu hrát prvním tahem. Řekl jsem mu pravdivě „e4“ a 89-letý soupeř konstatoval, že tedy bude hrát francouzskou, protože nic jiného nepadá v úvahu. Znělo to, jako by ji hrál celý život. Slíbil jsem mu, že se do Francie vypravíme, a skutečně jsem mu přání splnil. Bohužel to, co po pár tazích následovalo, už si zřejmě nepřál. Hráli jsme výměnnou Francii, kde vinou přehlédnutí přišel o rošádu a začal se mílovými kroky ubírat k porážce. Partii rozhodoval taktický úder s dobytím dámy, nad kterým David uznale pokýval hlavou. Rozloučil jsem se zvesela s panem Sezemským i se zbytkem týmu a odkvapil s posádkou do vozu Karla Hanuše. Až pozdě odpoledne, kdy jsem se procházel lesem, mi volala Martina Škrabánková, že jsem na věšáku zapomněl kabát. Byla to jakási daň za to, že jsem v Říčanech zcizil bod.

V lese jsem měl dost času meditovat o tom, jak dohráli moji spoluhráči. Opouštěl jsem je za stavu příznivého 2.5:0.5, tj. stačila pouhá půlka k vítězství. Cožpak o to: Lukáš Hučík svého nebohého soupeře žáčka vyřídil jednoznačně. Ale ve chvíli, kdy David vypustil z úst něco o kanárovi, měl už Patrik za sebou dvě nabídky remízy, a protože soupeři bylo blbé nabízet ji potřetí, sám Patrik ji nabídl a jeho návrh byl ihned přijat kladně. Nezbývalo, než se sázet, kdo dodá vítěznou půlku: Bude to Láďa, nebo David? Samozřejmě jsme chtěli víc než půlku, na druhou stranu si nikdo asi nepřipouštěl, že by to oba prošvihli. Vždyť byli očividně vyhraní! Právě že očividně… Ale jestliže mělo dojít k dramatu, stalo se to na těch nejméně

očekávaných místech. Nejprve proklepneme Láďu, protože skončil dříve. V tomto případě budeme citovat Davida:

„Oba jsme stáli celkem dobře, tak jsme se už viděli ve vlaku nazpět. Ale najednou se cosi zvrtlo a Láďa skládal brejle s naprosto zdrcujícím výrazem v obličeji. Prohrál.“ Více netřeba dodávat. Láďa byl ze hry, ale David až do 14.15 tahal svou šachovou epopej se závratným počtem tahů. Nechme opět slovo hlavnímu protagonistovi: „Já jsem stál trochu líp a Patrik se na mě usmíval! Jenže se to zkomplikovalo a strávili jsme tam ještě několik hodin, protože můj soupeř ne a ne se vzdát. Pak jsem zahrál super-fatal hrubku a jeho pěch jel do dámy. Nebylo vyhnutí, měl jsem to spočítaný, ale soupeř asi nechtěl vyhrát, takže mě nechal si nasadit moji dámu. Po další asi hodině to konečně dopadlo remízou.“ Oba se ale rozhodli překonat rekord v počtu tahů: „Soupeř mi celkem třikrát nabídl remízu, já jemu jednou. Všechny byly odmítnuty, až po odehrání přesně stého tahu, bylo jasné, že to je remíza, podali jsme si ruce a byl konečně konec.“

A ta stovka byla tečka za spanilou jízdou céčka! Postoupili jsme po jedenácti výhrách v řadě celkem s přehledem a pro příští rok jsme céčko posunuli vedle béčka. Na závěr děkujeme všem zúčastněným a vyzývejme k přemítání, kde by se to dalo oslavit! Patrik jistě již někde chladí champaigne!

Zaznamenal Aleš Misař