Zpravodaj 3 Kolo
KDO SI STOUPNE NA PRVNÍ PŘÍČKU?
"Bude to bitva o první místo v tabulce, možná i vůbec," upozornil Patrik Tesař na situaci v naší regionální soutěži. A bitva to byla ohromná a nekonečná, jak se na tento druh zápasu sluší a patří. S Českým Brodem jsme měli nevyřízené účty: vždyť mnohé z nás ještě pálila těsná únorová prohra v regionu, i když tehdy se utkaly b-týmy. Nyní se do sebe se vší urputností pustila "céčka". Ponechme stranou, jestli by taková Céčka sbíral Michal David. Některé hráče jsme spíš po tom maratonu mohli sbírat ze země.
Scházel nám jeden hráč základu – šachový kouzelník a štístko prvních dvou kol David Žigmund. Také hosté dorazili o jednoho hrdinu ochuzeni, chyběl jim zkušený pan Bednařík. Osobně jsem si trochu oddechl – v únoru mě v již zmíněném regionu tento špílmachr porazil. Nyní mě po posunu čekal českobrodský zpravodaj Vít Brandejský. A právě naše partie skončila nejrychleji. Okolo půl dvanácté se mi povedlo dotáhnout útok na královském křídle za černé v holandské obraně. Poslední tahy hrál soupeř až překvapivě odevzdaně, čekal jsem tužší odpor, hlavně jakousi revoltu proti mé věži drze hopsající na šesté řadě. Jenže věž unikla a po boku dámy rozhodla.
Na ostatních šachovnicích se výsledky dlouho ztrácely v mlhovinách odhadů. Až jsem si povšiml, že Lukáš Hučík na čtvrté desce poněkud zdrceným hláskem nabízí remízu. A neuniklo mi, že vypadá celý zdrceně! Bylo to tak – hrál bez pěšce a v ošemetné věžovo-jezdcové koncovce, kde může sebemenší nepřesnost nést fatální následky, vybral si ze dvou dobrání měněného jezdce to špatné. Mladý soupeř, talent Martin Homola už si byl jist vítězstvím a v klidu si začal číst... sebrané spisy Karla Čapka. Inu, na jeho straně se jednalo spíše o sebrané pěšce. Už měl dva navíc. Zřejmě také naháněl povinnou školní četbu, a v tu chvíli už spojoval příjemné s užitečným. Nešťastný Lukáš, chytaje se za hlavu, brázdil po místnosti a prohlašoval, že se vzdá a půjde domů. Homola mu útrapy zkrátil: inspirován světovým literátem, několikrát otočil list knihy, udělal pár tahů a donutil našeho hráče ke svěšení fangle. Zhruba v půl jedné srovnáno – 1:1. Zraky se začaly stáčet ke zbylým třem šachovnicím.
V jeden okamžik Patrik vstal od stolku a pronesl sebevědomě: "Já a Láďa vyhrajeme," a příznivcům Nymburka se zdvihla víčka. Patrik asi věděl, co dělá, když výměnami v zablokované pozici s věžemi šel po pěšcích zezadu. A Láďa měl kromě mírné poziční převahy ještě soupeře v "kisně". Zatímco Milan Necid jako jistota, vyztužující zadní řady si vedl výtečně. A ačkoli pozice jeho partie s panem Ševcem připomínala kombinační prales plný pastí a pastiček, nebylo pochyby, že si s matadorem poradí. Po výměnách dam se jeho pěšec začal řítit do dámy, kterou Milan za pomocí "vedlejšího" matového útoku nakonec uvedl na scénu.
Ale ouha - není všechno zlato, co se třpytí a některé věci nejsou napohled tak růžové. Patrik měnil, až vyměnil a najednou mi s omluvným úsměvem ve tváři ukázal palcem dolů. Jeho koncovka s věžemi - ovšem s jediným pěšcem proti dvěma soupeřovým - byla sice vydatným námětem na studii, ale její zadání by znělo "černý vyhraje". Mezitím se ukázalo, že i Láďa Levinský po výměnách dam pozbyl dynamiky útoku a dostal se do tuze remízové a nepřehledné koncovky s dvojicí střelců proti jezdci a střelci. Na obou stranách pět pěšců. Ještě ke všemu soupeř stihl provést čtyřicátý tah poté, co v blicařském zápalu dokonce hlásil „šach!“ Jedinou maličkou výhodou pro Láďu bylo to, že se urputný a velmi přesný bojovník pan Záběhlický musel potýkat s dvojpěšcem. Ke komu se body přikloní? Ve chvíli, kdy na poslední desce zachmuřený pan Švec hloubá nad svou neodvratnou zkázou, rozhoduje se o výsledku na dříve zdánlivě vyhraných druhé a třetí šachovnici. Nyní by byl úspěch z obou vydolovat aspoň půlku... (V tuto chvíli jsem si odběhl rozepsat o patro výše do IT-místnosti komentář).
... Seběhnu po slabé půlhodině schody, a co nevidím: chumel diváků se srocuje kolem první šachovnice. Pan Švec s rukama za hlavou si hoví na židli, jeho soupeř Milan Necid s neutrálním výrazem ve tváři stojí opodál. Nelze rozpoznat, jak jejich partie dopadla. A když se proderu k Milanovi a ptám se jej na výsledek, velmi se podivuje mé otázce. Přece vyhrál! A vida, už i na třetí desce stojí figurky pěkně poskládané, jako by se tam před chvíli neodehrávalo drama. Jak tedy dopadl Láďa? Snad s ním pan Záběhlický nevyběhl? Milan nechce vyrušovat a ukazuje gestem dlaně tnoucí do dlaně - plichta! Rázem je jisté, že na první desce se hraje o výhru, jež by českobrodským přinesla aspoň remízu. Houževnatý mladík Jan Čermák potřebuje prosadit v ukázkové koncovce pěšce navíc proti samotnému králi Patrika. Ale přišel jsem právě včas, abych slyšel smířlivé "tak za remis" a následně přes podané ruce spatřil kroucení hlavou u hráčů hostí. Nějakým zázrakem (ani nevíme, z jakých kapes si to štěstí vybíráme - jsou snad bezedné?) Patrik uhlídal posledního volného pěšce a céčko potřetí v řadě zvítězilo těsně 3:2. Po podepsání formulářů se hosté sklesle odebrali ke svému vozu. Takový byl rozchod po vyčerpávající bitvě. Hodiny ukazovaly kousek po půl třetí. Dodatečně jsem se dozvěděl, že Milan nabízel panu Ševcovi remis. Bojovník z Českého Brodu ji naštěstí odmítl.
Příště nás čekají s otevřenou náručí i sokolovnou v Čelákovicích. Jejich béčko shodou okolností hrálo ten samý den o patro výše proti Nymburku E a uhrálo nerozhodný výsledek. Snad jim nedovolíme, aby proti céčku strhli váhy na svou stranu. Zároveň doufejme, že nám v Čelákovicích nezašijí ty bezedné kapsy štěstí!
Zaznamenal Aleš Misař, Sokol Nymburk
PS: Doporučuji k přečtení i pohled z opačného břehu, aneb svižně střižený článekJana Čermáka na webu Č. Brodu: http://www.sachyceskybrod.cz/clanek.php?id=228
III. kolo, RS-D, hráno 1. 12. 2013
ŠK DDM NYMBURK „C“ - TJ SOKOL ČESKÝ BROD „C“
TESAŘ, Patrik (1814) ½ - ½ ČERMÁK, Jan (1849)
MISAŘ, Aleš (1627) 1 - 0 BRANDEJSKÝ, Vít (1609)
LEVINSKÝ, L. (1609) ½ - ½ ZÁBĚHLICKÝ, Jiří (1532)
HUČÍK, Lukáš (1532) 0 - 1 HOMOLA, Martin (1449)
NECID, Milan (1434) 1 - 0 ŠVEC, Stanislav (1390)
3 - 2