Zpravodaj 8 Kolo
PĚKNÁ KLIKA BEZ PATRIKA
Jasné a mrazivé nedělní ráno v půli února vítá na nymburském náměstí dochvilné šachisty. Sokol Nymburk B čeká poslední hratelný soupeř. A jako první přichází na bod srazu David Žigmund. Nikdo jej však za to nepochválí, musí to udělat sám. A za ním se trousí i další hráči včetně udýchaného reportéra (stihl jsem to na chlup). Jako poslední se v radničním podloubí zpoza rohu vynoří napjatě očekávaný Jiří Všetečka. To bylo velmi pěkné, jak jsme se sešli ukázněně a včas, ačkoli v nejslabší sestavě, jakou jsme za sezónu dali dohromady. Otázka, jestli to bude na Mladou Boleslav stačit, s námi cloumala po celou cestu. Vozy řídili Karel Hanuš a Tomáš Zima. „Ve kterém autě bude větší legrace?“ optal jsem se náhle Davida a on bez váhání ukázal na stříbrný trenérův kočár s jeho legendárními posuvnými dveřmi. Zde byl již instalován Matěj Škrabánek, který nás jistil na osmé šachovnici. Bez ohledu na přítomnost nevinného žáčka jsme se po cestě psychicky nabíjeli různými tématy: probrali jsme například zubaře, gynekology a kurtizány. Myslím, že zvolená témata hovoru nám všem bez rozdílu prospěla, z posádky stříbrného vozu nikdo neprohrál.
Při průjezdu Mladou Boleslaví zavládly obvyklé pochybnosti o nalezení hrací místnosti. A když jsme projeli město naskrz a uviděli šipku na Českou Lípu, zatrnulo nám všem. Ale pan Zima nás jen napínal. Zanořili jsme se zpět do Boleslavi a suverénně našli komplex vedle hřiště, kde stál již vzorně zaparkovaný modrý vůz Karla Hanuše. K zápasu jsme přicházeli ještě dříve než domácí, pomáhali jsme jim aspoň sundávat židle ze stolů. Zápas velmi prožíval Láďa Levinský, který po rozsazení hráčů povstal a za hosty povstal a pronesl řeč, aby si všichni pěkně zahráli.
Jenže jsme se ani pořádně nerozhlédli a Jirka Všetečka s omluvným úsměvem povstal od stolku a začal se procházet. Láďa později líčil, jak letmým pohledem spatřil na Jiřího straně o dvě figury navíc a zaplesal. Jenže za vteřinu zjistil, že tam poněkud chybí dáma. A Jiří mi skutečně šeptl: „Jsme na tom stejně. Akorát že ty ztrácíš pěšce a já dámu.“ Prohrávali jsme a Boleslav byla najednou v sedle. Bylo potřeba ji urychleně shodit, a to se brzy podařilo. Vedle Jirky hrající Tomáš náhle zavolal rozhodčího se slovy, že si přeje bílou dámu. Všichni sedící nadskočili a stojící popošli ke druhému prknu. A skutečně – jeden z jeho pěšců si velmi pospíšil do dámy, zatímco nešťastný soupeř Josef Šmejkal uvázl se svým pěšcem pole před proměnou. Brzy Tomáš zasadil rozhodující úder a bylo srovnáno. Tomáše zřejmě nabila kniha čínské filosofie Tao ťing, již si při partii četl pod stolem. Rovnováha se po nějaký čas držela. Lukáš Hučík zaznamenal remízu s přibližně stejně zdatným soupeřem. Vzápětí Matěj Škrabánek také uhrál svou půlku. Napětí trvalo, dokud jej neprolomil kdo jiný než David „Štístko“ Žigmund (možná tu přezdívku nesnáší, ale bohužel si ji svou výhrou opět potvrdil). Dostali jsme se do vedení. Teď jsme byli jako na koni a snažili se udržet na výši.
Drama se přehouplo do finále. Hrály se poslední tři partie na třetí, čtvrté a šesté šachovnici. Nymburku stačily samé remízy, soupeř musel aspoň jednu proměnit v jedničku, a tedy riskovat a lámat přes koleno i nezlomitelné. Bitva nabyla psychologického rázu, když na hlavy boleslavských padaly nabídky k remíze. Důležitou půlku jako první ukořistil Karel Hanuš za bílé ve francouzské obraně. Láďa Levinský sokovi Jindřichu Řezáčkovi také snaživě nabízel remis, ale když nějakým kouzlem obral silnějšího soupeře o tři pěšce, myšlenky na remízu zahodil a naopak odmítl soupeřovu nabídku smíru.
Svou partii proti již tradičnímu rivalovi Dušanu Štochmalovi bych popsal jako žalostnou epopej o několikrát odmítnutém vítězství na obou stranách. Šance na totální výhru bublaly těsně pod povrchem a několikrát se otočily. Největší zaváhání přinesla až pěšcová koncovka, v níž soupeř zahodil jasnou výhru a vydal se králem na špatnou stranu, čímž se naopak odsoudil k jasné prohře. Když konečně spatřil, že je zle, okamžitě nabídl remízu, kterou jsem zcela ubit dosavadním průběhem kvapně přijal. Byla to moje fata morgana, protože od jisté chvíle jsem si remízu toužebně přál, nemysle na nic víc. Spoléhal jsem totiž na Láďu, který mohl dokonce hrát o vítězství. Neustále obtěžoval dámou a jezdcem vysvlečeného bílého krále, ale cestu k triumfu ne a ne najít. Řezáč neustále řezal do bodu f7 a tuto hrozbu mohl operativně střídal za hrozbu matu na osmé řadě. Láďa si nemohl dovolit provést tah bez šachu. Spolu s Karlem jsme nad ním stáli a v duchu si opakovali, ať už probůh náš bojovník vezme remízu. Jaká to byla obrovská úleva, když Láďa podal protivníkovi ruku se slovy o smíru. Tím si Boleslav podepsala ortel těsné porážky.
Cestou zpět Karlovým autem se Láďa horlivě vracel ke své partii. Na kurtizány ani zubaře už se nedostalo, měli jsme hlavu tolik plnou šachů! Usnesli jsme se, že těsnou výhru lze považovat za úspěch. Takže i bez Patrika provázela nás pěkná klika. Radujme se z té kliky, kterou snad otevřeme dveře k dalším triumfům, kterým je bezesporu už obhájení naší bramborové pozice. Lehko se to řekne, protože v závěru nás čeká trojlístek velmi silných týmů na úhledně seřazené ose Kutná Hora, Kolín, Mladá Boleslav.
Zaznamenal Aleš Misař, Sokol Nymburk
TJ AŠ Mladá Boleslav "B" 3% - 4% 6 TJ Sokol Nymburk "B"
rozhodčí: Ulrich David
1 Ulrich David Z 1846 1 : 0 Všetečka Jiří Z 1752
2 Šmejkal Josef Z, V 1918 0 : 1 Zima Tomáš Z 1791
3 Řezáč Jindřich Z, V 1850 % : % Levinský Ladislav Z 1613
4 Štochmal Dušan Z 1603 % : % Misař Aleš 1627
5 Kočí František Z 1586 % : % Hučík Lukáš 1532
6 Pinkas Martin 1707 % : % Hanuš Karel 1562
7 Gabriel Patrik 1451 0 : 1 Žigmund David 1534
8 Hataj Tomáš 1309 % : % Škrabánek Matěj 1512