ŠACHY V NYMBURCE

PROKLETÁ HODINA DVANÁCTÁ A BRAMBORY

Poslední kolo regionálního přeboru a završení celé sezóny Nymburku B přineslo přímý souboj o bronz. Mladá Boleslav C měla stejný počet bodů, a co čert nechtěl, dostali jsme ji právě v tomto „malém finále“. Druhou dubnovou neděli bylo zaděláno na drama antických rozměrů. Ale bude to tragédie, či komedie? Nebo se tomu zasmějeme všichni? Poslední varianta by byla asi nejvýhodnější. Ale pojďme si to probrat postupně od úvodní opony.

O půl deváté jsme spolu s ranními ptáčaty Tomášem Zimou a Láďou Levinským nejprve museli zamést hrací místnost, protože v ní probíhala výroba velikonočních kuřátek a děti okouzlené vlastními výtvory zapomněly použít smeták a lopatku. Kvůli žlutým peříčkům, poletujícím kolem našich nosů jsme byli nuceni si připomenout, kde se nachází odpadkový koš. Těsně před devátou – to už bylo uklizeno – se dostavili i opozdilci v čele s Patrikem Tesařem. Mladá Boleslav jim kráčela v patách. Soupeři brali zápas nesmírně vážně a nastoupili čistě v základní sestavě. Takový solidní panel byl těžko k přemožení. My jsme zasedali v již zaběhnutém složení s dvojblokem mládí Hučík-Žigmund na sedmé a osmé šachovnici. Tentokrát si za nás ale zahrál si jediný hostující áčkař po dlouhé době – Radim Masák na druhé desce.

Vypukl tuhý boj. Nikdo nechtěl dát kůži zadarmo, a tak mohl David v mezičase prohodit, že nikdo z nymburských nestojí na prohru. Zkušenost nás ovšem naučila, že kolem poledne se začíná lámat chleba a Patrik na to téma dokonce zarýmoval: „Dvanáctá hodina, Nymburk ji proklíná.“ A skutečně: jakmile se poledne přiblížilo, prvním proklínajícím se byl Lukáš Hučík. Jeho král se náhle cítil bezpečný jako ve vetché chajdě na větrné hůrce. „Musím soupeře zmastit, jinak to nejde,“ promluvil Lukáš o možnostech protiútoku. Zmaštění se ale nekonalo a poté, co Lukáš přímo od šachovnice konstatoval „jsem v pr****“ , bylo jasné, že je tu první náš kapitulující. Boleslav šla do vedení. Mně se chvíli předtím podařilo usmlouvat půlku proti panu Švehlovi v partii, kde se následkem Birdovy hry dalo jen blokovat nebo měnit figury na f-sloupci do naprostého vyčerpání. Nikdo se vyčerpávat nechtěl, a tak po krátké poradě pan Švehla remízu přijal. Nu a tím mi nadělil takový malý dárek k svátku.

Poté se opět dlouho nic nedělo, jen jsme s obavami kroužili kolem šachovnice Davidovy. Při pohledu na jeho o figuru chudší vojsko nám zatrnulo. A přece se v té zdánlivě ošklivé pozici skrýval nádherný obrat, kterým David mohl obrátit i vývoj utkání. Jenže oběť dámy za pěšce s motivem odlákání obránce od slabé první řady zůstala mimo dosah Davidovy pozornosti. „Asi jsme to přehnali s přípravou,“ usoudil užaslý David, narážeje tím na povinnou společenskou událost v předvečer zápasu. Když mu při následné analýze ve vedlejší místnosti vítězný tah ukázal pan Zima, soupeř se jen bezradně pousmál (byl by s ním amen) a David se chytal za hlavu, na níž si předtím nasypal popel.

Opustil jsem tu analytickou mučírnu a šel na kontrolu Ládi. A co nevidím: z toho pěšcového pluku šesti pěšců v řadě mi přecházely zraky! Láďa vskutku vyváděl soupeři Ivanu Novákovi husarské kousky, neboť sešikoval šestici pěšců vedle sebe v jedné řadě. Vzdáleně mi připomínali šik těžkooděnců na Václaváku. Ostatně revoluce při takovém ekrazitu plném postavení mohla vypuknout každou vteřinu. Diváci trnuli, kde co praskne a koho lavina zavalí. Ale zde to ještě bylo na dlouhé lokte. Mezitím Tomáš Zima remizoval v koncovce stejnopolných střelců a dvou pěšců v duelu s odvěkým rivalem Václavem Klainem. Vzápětí Jiří Všetečka zaznamenal prohru, poté co dotáhl partii důkladně až do ukázkového matového vzorce věž+jezdec vs. král v koutě. Tuto kombinaci vystřihl silný Milan Klein.

Radim Masák se očividně dostával do tísnivé pozice, tísnivější ještě o časovou nouzi. Ale zřejmě je zvyklý hlídat si praporek, a tak provedl osvobozující čtyřicítku dvě vteřiny před limitem. Ani Láďa Levinský nezůstával s dramatizací pozadu a rovněž on utekl zpod gilotiny dvě vteřiny před pádem ostří. A jiskra dramatu hned přeskočila na soupeře. Ivan Novák, zřejmě fascinován Láďovou časovkou, zapomněl hlídat své konto a na šťastných čtyřicet se rozpomněl teprve pět sekund před nulou. Onen zmíněný Láďův pěšcový šik už přitom dávno změnil tvar, jinými slovy – byl prolomen a dva volní pěšci pana Nováka uháněli vpřed jako útočníci v ofsajdovém postavení. Bohužel v šachu se ofsajd nepíská, a tak mohl Láďa spoléhat už jen na gólmana v podobě chytajícího jezdce anebo na protiútok. „Hrozí mu tam maty, je ve vazbách,“ vykládal Láďa na svou obhajobu. Ale mrak černých figur v centru se nedal zamluvit, vypadal příliš hrozivě a blesky z něj šlehaly na všechny strany. Mezitím Patrik Tesař, posílený desíti rohlíky, zavlekl frontmana soupisky Petra Maláče do své oblíbené věžovo-pěšcové koncovky a pravil: „Mně už je to jedno, dohraju to do konce. Můžu už jenom prohrát nebo remizovat,“ a splnil to druhé. Petr Maláč mu remízu nabídl údajně ve chvíli, kdy začal stát na výhru. Oba soupeři si poté přátelsky v rohu místnosti poklábosili. Pan Maláč přitom najednou ukázal na mě s tím, že myslel, že bude hrát se mnou, protože jsem prý také Tesař. Nu nevím, téhle profesi jsem ještě na chuť nepřišel a rýmuji se jen druhou slabikou! Během těchto roztomilých omylům na druhém prkně Radim Masák bojoval statečně s Pavlem Rychtářem a pozici, dříve pohodlnou asi jako kanape s trčícími pružinami, dokázal elegantně vyrovnat.

Detailní reportáž musím nyní ukončit, neboť před druhou jsem se, poháněn hladem, odebral domů ke svátečnímu obědu. Jisto je, že Láďa matové hrozby ani vazby nevyužil a klubko černých zmijí ve středu šachovnice jej nakonec zalehlo. Protřelý časovkář Radim už další praporek neabsolvoval a uhrál remízu, tím zakulatil náš klepec na přijatelných 6:2. Opakoval se tedy výsledek z Kolína. A opakovalo se rovněž naše bramborové umístění z loňska, protože Bakov nad Jizerou nás přes veškerou snahu nemohl dostihnout. Napříště si opět stanovujeme skromný cíl – postup. Ukrutně by se totiž hodilo, kdyby se béčko klidilo do vyššího patra a uvolnilo prostory v „rejži“ postoupivšímu céčku (za předpokladu, že toto nesestoupí). Ale dobrá, zůstaňme u brambor, vždyť ony za to nemohou a ostatně kdysi pomohly Evropě od hladomoru.

My se teď vrháme na fotbalová hřiště (kde ofsajdy také neplatí) a přihlásíme se s naším zpravodajským týmem zase v říjnu v dýmu bramborové natě samozřejmě. Loučíme se a děkujeme převelice všem, kdo v tom jeli a hráli s námi.

Zaznamenal Aleš Misař, Sokol Nymburk

TJ Sokol Nymburk "B" ŠK Sokol Mladá Boleslav "C" (11. Kolo RP-C, 13. 4. 2014)

1 Tesař Patrik 1814 % : % Maláč Petr 2011

2 Masák Radim 1970 % : % Rychtář Pavel 1983

3 Všetečka Jiří 1752 0 : 1 Klein Milan 1887

4 Zima Tomáš 1791 % : % Klain Václav 1879

5 Levinský Lad. 1613 0 : 1 Novák Ivan 1817

6 Misař Aleš 1627 % : % Švehla Václav 1748

7 Hučík Lukáš 1532 0 : 1 Jirounek Miroslav 1686

8 Žigmund David 1534 0 : 1 Herčík Petr 1633

2:6