ŠACHY V NYMBURCE

SLADKÉ VÍTĚZSTVÍ VE STÍNU CUKROVARU

Ve druhém kole regionu nám Dobrovice C měla co oplácet. Loňskou drtivou prohru 7.5:0.5 už bezesporu nechtěla dopustit. Čekal nás pomsty lačný soupeř, o kterém Patrik v autě prohlásil, že bude zajisté těžší než Čáslav. I za takových podmínek ale byla výhra povinná, protože… hrajeme přece na postup!

Sestavu jsme na poslední chvíli museli mírně improvizovat. Změny přicházely dle zákona schválnosti den před utkáním: v sobotu se za nemocného prohlásil mládežník Lukáš Hučík a vzápětí Mirek Mates po telefonu Tomášovi oznámil, že hrát šachy každou neděli je příliš a omluvil se. Zato do naší sestavy poprvé vstoupil áčkař – Ondřej Dlouhý. Patrik podle toho upravil strategii. „Tam vzadu to hrajte na remízy, my vepředu musíme vítězit,“ prohlásil, zatímco nás již vítal chochol bělostného kouře z hrdého komína cukrovaru Dobrovice. „Kdepak je hrací místnost?“ ozvala se pochyba z úst Tomáše Zimy. Vzpomněli jsme si na loňské benátecké bloudění a na příhodu s květinářkou. Naštěstí nám postávající hlouček domácích v podloubí radnice naznačil, že míříme správně. Také druhý vůz řízený Jiřím Všetečkou dorazil úspěšně a zakotvil na nádvoří. Mstitelé z Dobrovice nám ochotně otevřeli mohutné dveře, jako by vítali budoucí kořist. Ale my měli pro strach uděláno: nakráčeli jsme do útrob městského úřadu a nikoli na úřední porážku.

Dobrovice mohly ihned pookřát a brousit katovskou sekeru, poté co Matěj Škrabánek na osmé desce rozdílem třídy podlehl domácímu Fiedlerovi. „Ty jsi odevzdal bod,“ nešetřil později dobře míněnou kritikou pan Zima.  Ale Nymburk vyrovnával zásluhou skvělého Karla Hanuše, který hraje ve vynikající formě. Jeho soupeř Miloš Jech srdnatě obětoval figury za útok, až zjistil, že nemá ani útok ani figury. Láďa Levinský opět nebyl spokojen se svou pozicí a jeho porážka se ukázala neodvratnou. Já sám se musel prosekávat velmi spletitou džungli střední hry už bez pěšce a v postavení, které bych si nikdy nezamiloval. Není divu, že jsem chtěl hned po jistém dorovnání hry nabízet remízu. Nejprve jsem se optal pana Zimy. Ten mě zavlekl do předsálí a vysvětlil mi důrazně, že v žádném případě, že jsme přece přijeli vyhrát. Po chvíli ale klidně připustil, že ji nabídnout mohu – předek je vyhraný. Patrikova strategie se začala naplňovat! Na první řadě stolů najednou svítalo pro Nymburk čtyřmi body. Domácí Kastner a Mejzr se na druhé a třetí šachovnici lapili do těžké časové tísně. Ondrovi se povedlo rozbít královské křídlo černého a poté už se u domácího hráče jednalo o let raněného albatrosa, jenž končil nenávratným pádem. Zatímco soupeři Jiřího Všetečky rovnou spadl praporek v partii, již áčkař Jiří Horníček označil přízviskem "dadaistická". Mejzr se mohl vzdát už dříve, byl bez kvality a jeho protiútok v posledním tažení časové tísně si vylámal zuby. Osobně jsem byl zvědav, co se bude odehrávat na čtvrté šachovnici, kde zkřížili zbraně František Suchý, známý svou prchlivostí, a šachový dramatik Tomáš Zima. Očekával jsem nějakou disputaci nebo dohady, aby bylo o čem psát, ale pan Suchý po své porážce udržel nervy na uzdě a ani figurky nesmetl z hracího pole. Rozhodující pro vývoj zápasu pak byla partie na první desce, kde měřila síly naše naděje Patrik Tesař se zkušeným hráčem domácích Kamilem Hanibalem. Tu jsme mohli být svědky úžasné pozice, v níž Patrik uzamkl bílého krále na jediném poli ve středu šachovnice, a takto znehybněného jej učinil divákem masakru vlastních pěšců. Když můj soupeř Pavol Kullač uzřel, že vojevůdce vepředu padl, přijal bez okolků opakovaně nabídnutou remízu. Oddechl jsem si pochopitelně, neboť oběma se nám začal nachylovat čas. Škoda že rozhodčí nevzkřikl „Konec zápasu!!" jako to provedl Jiří Horníček v souběžně hraném utkání áčka. Byl by to pěkné zakončení.

Tečku ještě přidal Tomáš Zima. Po cestě městem jsme nabírali Ondru, který si odskočil podívat se na zápas Dobrovice A, za niž loni hostoval. Pan Zima zastihl dva hráče dobrovického áčka na nároží a dráždil je slovy, že jim Poděbrady nandají co proto a že pro Dobrovici to bude černý šachový den. Nevím, jak mnoho se jeho slova naplnila, ale pro nás byla tato neděle dvojnásobně světlá, světlejší než dým z cukrovaru: Nymburk A zdolal doma Neratovice B.

Dobrovice C může po právu skřípat zuby – pomsta se nezdařila – a na druhou stranu může být ráda, že zabránila debaklu. Samozřejmě patří dík Ondřeji Dlouhému, že si za nás zahrál a obdařil nás bodem. Jeho účast byla velkou morální vzpruhou! Ale díky patří všem a skutečnost je taková, že po dvou kolech se pyšníme dvěma výhrami. Byly časy, kdy jsme tolik bodů získali až v posledním kole, a teď takové nadělení… Nasadili jsme vysoké tempo. Jestli ten trhák udržíme, odnese to v příštím kole Bakov nad Jizerou B. Anebo snad Jizera spláchne Labe? 

           Aleš Misař, sokol Nymburk