Zpravodaj 9 Kolo
KTERAK NÁS PEČKY VYPEKLY
První březnový den jsme se úspěšně sešli na nymburském náměstí. Vyhlíželi jsme pouze stříbrný vůz pana Zimy, který nás opět napínal zpožděním. Místo toho bylo spatřeno žluté auto a Patrik tloukl Davida (smluvené znamení). Teprve šest minut po stanoveném srazu se pan Zima dostavil (pokuta 60 Kč). A vyrazili jsme – poskočit na stříbrnou pozici nebo spadnout na bramborovou.
Náš jediný áčkař v sestavě, Radim Masák, odjel směr Pečky sólo vlakem. Druhým řidičem byl Karel Hanuš. Cestou jsme si zdvihali náladu zábavnými historkami ze světa regionální soutěže. Obloha se mezitím zatáhla a schylovalo se k dešti. Že by nám pršelo štěstí? Cestou jsme se obávali chladu v hrací místnosti Peček. Někteří hráči měli ještě v blahé paměti slavná kamna a dohadovali se, která šachovnice jim bude nejblíže. Podle propočtů to měla být šestá (takže se na teplo těšil Milan Necid). Ale sotva jsme vstoupili do podzemní klubovny, ukázalo se, že kamna jsou pryč a místo nich už jsou nainstalovány radiátory, jenže na úplně opačné straně. Příděl tepla tedy měli hráči na desce první a sedmé (Patrik Tesař a Tomáš Zima). Ostatní si museli k topení na střídačku chodit, pokud jim už nezatápěl soupeř v partii. Pečky měly v klubovně ještě jednu novinku – počítač s tiskárnou, aby mohly ihned vytisknout zápis o utkání. Ale co se tam bude psát? Boj o výsledky teprve započal.
Dlouho se nic nedělo a hráčům se dařilo držet aspoň opticky vyrovnané pozice. Mírně divočejší polohy se vylouply v partiích Tomáše Zimy a Ládi Levinského. První jmenovaný už v 11.25 rozklížil zámek Miloše Kubíčka a zasmečoval. Vedeme 1:0! Láďu ještě čekal tuhý boj plný záludností. Patrik zaujal suverénním blicáním své partie, při němž spotřeboval jen osm minut, zatímco soupeř Michal Eisner šel pod hodinu. Časové dostihy už se nekonaly, byl podepsán smír. Půlku přidal také Milan Necid. Ten zažíval dvojí napětí – každou chvíli očekával narození syna, tudíž se nemohl s partií příliš zdržovat. Vtom náš Karel Hanuš suverénně zmatil Miloše Michálka a vedli jsme 3:1. Samozřejmě jsme si v tu chvíli začali malovat brýle narůžovo a vůbec jsme se začali dostávat do nezdravé euforie. Podléhal jsem jí též, ale ne proto, že nosím brýle. Chodil jsem po místnosti a rozprašoval alarmující zprávu, že stačí už jen bod a půl. Ale kdo to měl zařídit, že?
Host z áčka Radim Masák se dostal do oblíbené časovky, a přestože patří ke zkušeným blicařům, kteří jsou v časové tísni jako doma, tentokrát na její následky zhynul. Martin Sochor si mohl oddychnout a bylo sníženo z pohledu domácích na 2:3.
Velice jsem se spoléhal na Davida, zvaného „Štístko“. Líbily se mi jeho hrozby vidliček a dušení bílého krále v populární „smrtibudce“ (Patrikovo slovo). Nadšeně jsem o tom vykládal panu Zimovi. Láďa Levinský spolu s Petrem Šteglem předváděli karneval těžkých figur, kde sebemenší přešlap mohl znamenat pád do hlubin. Soupeři si přehazovali hrozby jako horký brambor. V jednu chvíli Láďa napadl – podle mého soudu neodvratně bod f7. V tu chvíli jsem ho poplácal uznale po rameni a přinesl mu tím smůlu: když jsem se podíval o něco později, spatřil jsem, že Láďa se ocitl v koncovce o kvalitu chudší a jedinou protihru má ve volném krajním pěšci. Sám jsem měl v partii s Oldřichem Eisnerem co dělat, abych odrazil hrozivé bodliny dvojice střelců po výměně dam. U Davida se věci měnily k horšímu. Protivník rozrazil jeho obklíčení a sám se začal sápat na Davidova krále.
Tomáš Zima, který už si své odpracoval, začal obcházet zbývající partie a nestačil kroutit hlavou. Po poradě s ním jsem nabídl remízu, ale Oldřich Eisner byl odhodlán to zkusit. Mezitím jsem si povšiml, že Láďa, kterého jsem už věnčil vavříny, podezřele ustupuje králem na zadní řadu a dostává se do ošklivého zug-zwangu. Rozčileně zahrál poslední vynucený a velmi zlý tah a odešel se vydýchat – asi
ven s cigaretou. To byl konec a vyrovnání na 3:3 už bylo zpečetěno. Zápasová tíha se přesouvala na Davida a na mě. Kibicové se rojili kolem našich stolů jako supi. Pan Zima si přisedl těsně vedle mě a dodával mi mravní odvahu. Byl jsem z jeho podpory tak vykolejen, že jsem omylem táhl soupeřovou bílou věží přes celou šachovnici! Ale také Oldřich Eisner měl nervy a třikrát zmáčkl hodiny u vedlejšího stolku. Když se to stalo potřetí, byl už Láďa velmi rozladěn! Olda pouštěl čas jemu.
Situace se dramaticky zhoršila u Davida. Znepokojeně jsem pozoroval, že ozbrojené složky bílého kácí jeho figury jako firma Shell deštné pralesy. Jedna figura, druhá figura, pěšec a další pěšec… Jiřímu Nigrinovi jsem to rodeo záviděl. Štístko měl smůlu a vzdal se. Naopak pan Nigrin na sebe mohl být hrdý – vždyť přerušil Davidovu šňůru dvanácti partií bez porážky! To Milan Necid se jistě více těšil, až přestřihne šňůru pupeční! A proto se také s Karlem Hanušem odebrali na cestu domů. Zbytek výpravy, co zůstal v klubovně, už byl jen svědkem utrpení. Pan Zima poté, co oznámil, že nevím, jak se hrají šachy, najednou řekl, že musím hrát na výhru: pak bychom zachránili aspoň celkovou remízu. Ale v mučednické koncovce bez figury (věž a střelec proti mé jediné věži a pěšci – ten stejně padl) jsem mohl zvítězit už jedině na čas. Tah předtím, než mi Oldřich Eisner zasadil rozhodující šach s vynucenou výměnou věží, pan Zima prohlásil, že je to dobrý. Jeho slova mi připomínala jakousi útěchu kněze u úmrtního lože nemocného. Má partie skončila jako poslední ve 14.15, mohli jsme si sebrat svých pět švestek (škoda že ne bodů) a Pečky tři body za celkové vítězství v mači.
V autě cestou domů však ještě bylo živo. Pan Zima a Patrik se velmi dohadovali o možných postupech v partii Ládi Levinského. Pan Zima hájil Láďovy možnosti na obranu a Patrik je pohotově vyvracel. Na ničem se pochopitelně neshodli, neboť analyzovali po paměti a pan Zima se musel stejně věnovat řízení. Kromě toho jsme probírali, koho příště nepostavíme, abychom vystupňovali šance na výhru, až se v desátém kole a v první jarní den postavíme proti Mělníku. Věřme, že céčku to vlije šachovou mízu do žil. Jinak asi předčasně upleteme pomlázky a preventivně se zmalujeme, ani nebude nutné vidět žlutá auta!
Své dojmy zapsal Aleš Misař, Sokol Nymburk
Partie: Ostatní jsem nerozluštil zejména Vezírovu :D