ŠACHY V NYMBURCE

V LYSÉ VÍTĚZSTVÍ O PRSA

Nymburské céčko, poté co potopilo Benátky, nadechlo se a vyrazilo na Lysou F. Zpočátku to ale nevypadalo na nějakou krasojízdu. V čase srazu na nymburském náměstí stálo jediné auto a dva zimou rozklepaní hráči Karel Hanuš a Lukáš Hučík (takže tři, když jsem k nim přišel a chlubil se přesností). Vůz Tomáše Zimy měl prodlevu a napínal nás. Podobně si vedl Milan Necid, kterého jsme podezřívali, že si myslí, že zápas začíná o desáté. Naštěstí se brzy zjevil v podchodu Elišky. Když se spekulovalo, že T. Zima dostane od klubu pokutu za zpoždění, zjevilo se povědomé stříbrné auto. Nikdo z nás však neměl představu, kolik hráčů uvnitř sedí. V týž okamžik jsem spatřil Láďu Levinského, jak přispěchal k stříbrnému vozu se svou aktovkou. Dozvěděli jsme se, že David Žigmund nemůže hrát a povolána bude ženská posila Martina Škrabánková. Když jsme s Karlem, Milanem a Lukášem dorazili do klubovny Lysé, zbývalo pět minut do deváté. Ale posádka stříbrného vozu nikde! Petr Saeckl učinil gesto a říkal, že hodiny nám zatím pouštět nebudou. „Kromě Tomáše Zimy,“ dodal s humorem. Teprve deset minut po deváté se ve dveřích objevil zadýchaný Láďa se zbytkem výpravy. Ukázalo se, že T. Zima jel přes Sadskou, kde vyzvedl matku a syna Škrabánkovy. Shledali jsme se v osmi a souboj mohl vypuknout.

Shody nešťastných okolnosti oslabily soupeře, kterému ze základu vypadla řada hráčů. Antonín Hejda na druhé šachovnici byl Petrem Saecklem povolán na poslední chvíli a musel značně ošidit spánek. To se projevilo a po pár tazích vedl Láďa o figuru, neboť zabodl pěšcovou vidličku. Výhodu již udržel a my se dostali do vedení. Ještě předtím ale Tomáš Zima zcela ve svém stylu podivné hry, v němž si dámu fianketoval na g7, zametl s udiveným soupeřem. První radost domácím udělal Matěj Škrabánek, kterého zmatil Stanislav Musil a pomstil tak Petra Vajčnera, jehož si Matěj vychutnal matem o týden dříve. Řidič prvního vozu Karel Hanuš dosáhl remízy s Pavlem Matuškou. Po úspěšném přežití časové tísně jsem remízu přidal také já na první desce (Patrik byl povolán hrát za áčko). Důležitý bod hodil na naši stranu Lukáš Hučík, když ve zřejmě nejefektivnější partii kombinací zbořil pozici Bořivoje Voborníka (viz diagram níže). V tu chvíli ze dvou posledních partií stačil půlbod a my jsme si začali Petru Saecklovi vykládat, jak jim to oplatíme za béčko, které týden předtím prohrálo s Lysou E. Pan Saeckl to nesl těžce, protože na derby s Nymburkem mu velmi záleželo. Když jsme mu všechno v kuchyňce vysvětlili a vrátili se k zápasu, nestačili jsme se divit: situace se šeredně zamotala! (Ačkoli pan Zima tvrdil, že se nic nedramatizuje). Jenže Milan Necid byl v dámsko-věžové koncovce bez pěšce a soupeřův volný pěšec se řítil pro svou maršálskou hůl. Tak tady zřejmě půlbod nepokvete. Když jsme v pochybách zabrousili na osmou desku, uviděli jsme koncovku jezdce Martiny Škrabánkové proti střelci soupeře. Jakub Janoušek několikrát nabízel remízu, ale Martina byla odhodlána bojovat o celý bod. Čekání na rozhodnutí se protáhlo na další nekonečné minuty.

Nervy tekly zvláště na čtvrté šachovnici v souboji Necid-Netuka. Milan prohrával již o tři pěšce a stále se odmítal vzdát, doufaje v hrubku soupeře v ošemetné dámské koncovce. Postupu pěšce do dámy se nedalo zabránit, a tak alespoň pronásledoval černého krále a hnal jej přes celou šachovnici. Soupeř měl partii již několikrát na sto způsobů vyhranou, ale podařilo se mu výhru oddálit a následně propadnout nejistotě. Milan si uchovával dobrou náladu. Martina Škrabánková mu naznačila, že v autě je místo pro čtyři lidi a jedno v kufru. „Tak do kufru hodíme Matěje,“ navrhl Milan a hodil okem na drobného juniora, který by se do kufru jistě vešel. Pan Zima dostal dlouho trvající záchvat smíchu a musel se vzdálit od hráčů. Martina nenacházela recept na Jakuba Janouška a po poradě s Tomášem Zimou nabídla remízu, kterou znavený junior Janoušek přijal ! a k naší radosti zpečetil porážku svého týmu.

Když rozzářený Milan zjistil, že o nic nejde, rozhodl se, že bude hrát do úplného konce a v rámci plánu lišácky nabídl remízu, bohužel ve chvíli, když byl na tahu, a to je proti pravidlům. Pan Saeckl na to upozornil, načež jej pan Zima zase upozornil, že není rozhodčím, ale pouhým divákem a neměl by do partie mluvit. Oba si to šli vyříkat do kuchyňky a Matěj Škrabánek se kuckal smíchy. Když Milan zjistil, co se kolem jeho partie děje, dostal špatný pocit a položil krále. Vynervovaný soupeř prohlásil něco o nesportovním chování a Milan nechápal. „Choval jsem se nesportovně, protože jsem hrál partii!“ Ale do kufru nakonec nemusel. Šťastná výprava se naskládala do stříbrného vozu a vzala to triumfálně opět přes Sadskou, ačkoli pan Zima vyhrožoval, že se pojede oklikou přes Prahu.

Vítězství  v Lysé bylo sice, jak se říká, o prsa, ale vyneslo naše céčko o závratné tři příčky výš. V této chvíli jsme, světe div se, bronzoví!

Jediná partie :

25. – Sxf2+! Dokonce i čaroděj Houdini schvaluje tuto oběť. Bílý se zřejmě zalekl braní a divoké varianty 26. Kxf2 Vde8 27. Df3 Ve3 28. Sxe3 fxe3+ 29. Kxe3 Vxf3+ 30. Kxf3 Dxh2 avšak ještě s možností bojovat o záchranu. Namísto toho strčil král hlavu do oprátky ústupem 26. Kh1 a urychlil svůj konec. Lukáš obdržel po právu za tuto partii cenu za krásu. Odměnou mu budiž zveřejnění diagramu a možnost nejet z Lysé domů v kufru.

Zapsal Aleš Misař, Sokol Nymburk