ŠACHY V NYMBURCE

MOTIVAČNÍ PORÁŽKA NA ÚVOD

Prázdniny uběhly jako voda a pomalu končí i fotbaly na hasičárně. Ohlásil se podzim a s ním první kolo šachového regionálního přeboru. To nám dalo možnost zjistit, jak kdo herně upadl nebo naopak povýšil a na jaké hladině se drží morálka týmu. Sokol Nymburk C loni postoupil stylem start-cíl a musel rozšířit svou sestavu k pokrytí osmi šachovnic. Jedná se v podstatě o tentýž kolektiv jako loni, pouze je „nastaven“ o čtyři duše. Mezi Patrikem a mnou figurují tři z áčka – Jiří Sobotka, Radim Masák a Ondřej Dlouhý – a mezi Láďou a Davidem se ocitla živoucí legenda nymburského šachu Jiří Strouha. Takže se zdá, že adaptaci soupisky na vyšší úroveň jsme hravě zvládli.

Jenže v prvním kole 19. 10. 2014 nikdo z áčka nenastoupil a Patrik musel nastoupit… na nedělní šichtu v práci. Tím pádem jsem se „propadl“ na první šachovnici, abych si to po prázdninách náležitě užil. A věru jsem správně tušil, že to bude hodokvas šachových bohů. Nebo spíše „bodokvas“?? Na tuto slávu za námi přijeli hosté z Brandýsa nad Labem. (Loni jsme se s nimi kvůli jinému rozdělení skupin nepotkali). Z dáli jsem viděl jejich hlouček stepovat před budovou, neboť dorazili dříve než mnozí naši domácí. Dlužno připomenout, že Nymburk dostal výjimku začínat své domácí zápasy od desíti. Jako poslední tradičně dorazil Karel Hanuš, ale stihl to ještě před startem. To by jinak Láďa, milující dochvilnost, vyváděl! Do role rozhodčího byl delegován Tomáš Zima. Na stole prozřetelně nechal ležet aktuální změny pravidel týkající se mobilních telefonů a také pravidla šachu FIDE, která však kdoví proč končila v kapitole 9. Asi došel tiskárně dech.

Žádný mobil ale výsledkem nakonec nehýbal a vše tedy zůstávalo na šachových mozcích. Tuhý boj začal a byl až zarytě tichý, protože jej už neprovázel známý tikot analogů. (Ale není tomu tak už dávno?) Užili jsme digitální exempláře, do kterých pan Zima přikázal těsně před zahájením vložit čerstvé baterky. Ostatně mnohým tikalo v hlavě i bez účasti hodin, a byly z toho hrubky. Ale nepředbíhejme!

Láďa údajně prohlásit, že Brandýs můžeme zaříznout. Odvážnou teorii jako první narušil Karel Hanuš, který si nechal chytit dámu. Soupeř mu ji doslova uškrtil jako Othello Desdemonu. Další na porážku šel Matěj Škrabánek, jehož mladík Adam Wagner dostal pod útok o síle bucharu z třineckých železáren. Po psychické stránce se nejlépe muselo hrát Milanu Necidovi. Ten měl žertovný úkol prohrát s Klasnou, aby se namotivoval do dalších bojů. Ale žerty nás přešly, když Milan skutečně prohrál a s Nymburkem to začalo být nakloněné. Naším údělem bylo jen dotahovat. Mírně nás povzbudil zkušený Jiří Strouha, který si poradil s kapitánem hostí panem Kabátem. Úspěch zaznamenal David Žigmund, který přehrál silnějšího hráče na čtvrté šachovnici. Láďa hrál vedle mě vyrovnanou pozici, zatímco na stole Tomáše Zimy to pozičně bouřilo. Zprvu byl Tomáš svým soupeřem Davidem Krotkým agresivně svázán jako odsouzenec na samotce, ale vysmekl se hbitostí úhoře a naopak on dostal soupeře do kleští. Ale co se nestalo, soupeř se zachránil věčným šachem. Rozkolísaný jazýček vah se ustálil v nevýhodné poloze. Láďa tuto půlku Tomášovi velmi vyčítal. Sám dovedl svou partii k remíze, takže jsem mohl na první šachovnici vydobýt už jen celkovou remízu. Ani to se nezdařilo. V partii se silným špílmachrem Josefem Jarým jsem pozičně stále tahal za kratší konec (alespoň Houdini to tvrdil), až jsem dotahal jako poslední po pěti hodinách hry, jenže… bez pěšce. Závěrečnou koncovku s neúprosně se valícím se párem spojených volných pěšců bych nikomu nepřál. (A teď prosím o shovívavost, poprvé vkládám do komentáře diagram):

MISAŘ, Aleš – JARÝ, Josef

Pozice po 52. tahu černého

Jak byste chytali ony pěšce? Houdini trvá jen na malé nevýhodě v postavení bílého!
 

Před koncem zápasu dorazili i první diváci, Radim a ze šichty se navrátivší Patrik. Vida mou pozici, Radim mi s úsměvem oznámil, že musím vyhrát, ale Láďa jen mávl rukou, že už je to jedno, že Tomáš jen remizoval. To mě nakoplo k položení krále. Bodokvas tedy skončil 3:5 a doufejme, že si z něj uděláme dobrý odrazový můstek do příštích kol. Jedno je jisté: pokud postoupíme, způsobem start-cíl už to nebude.

                                               Aleš Misař, Sokol Nymburk