Zpravodaj od Aleše 4 Kolo
ZNEŠKODNĚNÍ KANÁRA, NE VŠAK STRUHAŘOVA
Nymburk B, překvapivě postoupivší do KS, čeká na svou první výhru, a to už mnohým překvapivé nepřipadá. Ani to, že Nymburk čeká již čtyři kola. Proti Struhařovu jsme si řekli, že bychom měli zneškodnit „kanárka“ (roztomilé označení prohry 0:8). Toto předsevzetí jsme ještě zdolali, avšak netušili jsme, že budeme sahat i po větších úlovcích.
Rozhodčím byl delegován David Žigmund, který v shakespearovsky řečnickém stylu utkání zahájil. Jakápak dramata na nás asi čekala? Zpočátku jsme se drželi kupodivu dobře – na všech deskách! Nejprve přišla remízová série. Patrik nenuceným stylem přešel do koncovky a ustál ji proti frontmanovi hostí. Vysloužil si půlku a v jeho stopách šly i druhá a třetí šachovnice – Jirka Sobotka a Jaromír Dudek. Ale mezitím exceloval na poslední desce David, když prostou vidličkou připravil hostujícího Borůvku o figuru a Nymburk se poprvé v dějinách KS dostal do vedení! Nemusím dodávat, že David opět potvrdil svou přezdívku. Vzápětí do remízových přístavů vplul i Láďa Levinský na desce sedmé.
Vedle sebe tak na čtvrté až šesté náhle zůstala hrát už jen trojice osamělých, kteří nevyhnutelně pocítili, že zodpovědnost za výsledek nenápadně, ale celou vahou lehá na ně. Kolegové jim to dávali najevo a rojili se kolem prostředních stolů jako supi: „Tak tvá partie bude rozhodovat,“ slyšel jsem od Radima (Masáka – přišli spolu s Tomášem Zimou jako diváci) nebo významuplné „musíš!“ od Ládi Levinského. Cožpak byste s takovou podporou soupeře nepřeválcovali? Po Jänischově gambitu ve španělské jsem držel vcelku solidní pozici. Ve chvíli, kdy se v publiku zjevil Tomáš Zima, zatrnulo mi. Kdykoli se trenér takto vynoří u mé partie, přičaruje mi hrubku, kterou mi posléze (poté co mě odvleče stranou) hrubě vyčítá. Tvrdil jsem mu, že mi přináší smůlu, ale vysvětlil mi, že nic nenosí, že je to jen otázka psychiky, co si kdo vezme do hlavy. A tak jsem si vzal do hlavy, že hrubku neudělám, to se sice podařilo, ale bohužel jsem neprovedl ani efektivní oběť kvality, po níž jsem mohl takticky dobýt pěšce s vyhraným postavením. Ve vrcholící časové tísni jsme s Antonínem Bergem podepsali smír. Budiž útěchou, že pan Zima mi za partii nedal takovou rychtu jako v regionu po šílené partii s Rychtářem.
Bylo třeba, aby bodově vypomohli kolegové Mates nebo Všetečka. Drama se přesunulo na čtvrtou a pátou desku. Ale mohli jsme si ušetřit pohled. Pánové bohužel neodvratně směřovali do prohrané koncovky, kde je čekalo to nejhorší – utrápená prohra, Jiří o dva, Mirek pouze o jednoho volného pěšce ve věžové koncovce. Oba naši harcovníci vzdali téměř současně. „Omlouvám se, mně už to ke konci nějak nemyslelo,“ kál se Mirek Mates pod palbou vyčítavých pohledů. Nymburk těsně zůstal před branami šokujícího úspěchu. Alespoň je nám jasný obsah novoročního předsevzetí, jež se aspoň jednou jedinkrát pokusíme vyplnit: Nejen zneškodnit kanára v hrsti, ale také chytit orla na střeše, ať už to bude sebedravější dravec.
Zapsal Aleš Misař, Sokol Nymburk