ŠACHY V NYMBURCE

KP  Nymburk.A - Dolní Kralovice   26. ledna 2014

Dolní Kralovice jsou b-tým Vlašimi, která hraje 2. ligu. Jejich hráči píší články na vlašimský web. V sobotu před cestou do Nymburka na něm V. Mejzlík slíbil, že napíše společný komentář o Nymburku a o výhře 5-3 v Dobrovici. Podle výsledku v Nymburce bude titulek buď „Na vítězné vlně,“ nebo „Jednou jsi dole, jednou nahoře.“

První tři hráči D. Kralovic jsou velmi silní, další dva (sourozenci Pýchovi - Patrik, 16 let a Nela, 14 let) jsou solidní (hrají mnoho dětských soutěží). Nela hrála v létě mistrovství České republiky žen. Předpokládal jsem, že pokud bychom měli mít šanci na zisk aspoň jednoho bodu, měli bychom získat převahu na posledních třech deskách.

Hosté přijeli s první pěticí, ideální trojku na chvostu stále hledají - jako my. Na elobody jsme vedli 5-3. Soupeř Jirky Sobotky na 8. desce (33letý, vysoký Karel Pitra) si dával záležet, aby zdůraznil své nízké elo. Ve své herecké kreaci se ptal Jirky na jeho elo a pak řekl „Já mám jen 1635 - to bude hned hotový.“ Potom rozložil vedle šachovnice několik barevných tužek a dodal: „Kdybych náhodou vyhrál, tak vám jednu daruju.“

Tři minuty před desátou hodinou (ve stylu R. Fischera v zápase se Spasským) se dostavil Ondra Dlouhý a byli jsme komplet. Můj soupeř Pavel Vojta mě elem asi o 100 bodů převyšoval. V databázi jsem našel dokonce jeho remízu v velmistrem Leonem Vološinem! Všiml jsem si, že má prst v malé dlaze a že si občas chodí na chodník zakouřit. Už v 5. tahu (d6) mě vyvedl z přípravy. Odhadoval jsem, že když z prvních tří desek vytěžíme 2 remízy a jen jednu prohru, bude to maximum možného. Tím hráčem, který snese vajíčko, jsem přirozeně nechtěl být já sám. Proto jsem hrál opatrně. V kritických rozcestích jsem dával přednost jasným pozicím, před závaznými útoky na královském křídle.

11.25 Vedle mne sedící Milan Seifert byl poněkud nervózní a v 17. tahu nabídl remízu. Patrik Pýcha se šel zeptat svého kapitána Vojtěcha Mejzlíka. Pak přišel a remízu přijal se slovy „Stojíte líp.“ Černá pozice byla však lepší jen o pověstný chloupek. Milan se rychle vzdálil (ani neodevzdal partiář rozhodčímu Vineckému) a ani nepřišel odpoledne Na Taras. Za 20 minut poté se v mé partii vyměnily všechny věže na a sloupci. Zůstaly pouze dámy a 4 střelci. Zkusil jsem otestovat soupeřovu motivaci a nabídl jsem remízu. Okamžitě ji přijal. Ve vedlejší místnosti jsme pak analyzovali, ale mou očekávanou výhodu jsme vlastními hlavami neprokázali. Ptal jsem se ho, kde přišel ke své přezdívce Brambor, kterou ho oslovují na vlašimském webu. Říkal, že kdysi ve škole hovořili o oblíbených jídlech a on uvedl bramborák.

12.30 Vrátil jsem se z analýzy do hrací místnosti a byl jsem přítomen vzdání Petra Beneše po chybě v nepohodlné pozici. Jako Milan Seifert nezůstal na zápase ani o minutu déle, než bylo nutné. Obešel jsem hrající dvojice a zjistil jsem, že Sobotkovi zbývá po 20. tahu jen 9 minut a k tomu je objektivně prohraný. Přitom on měl být tím jazýčkem na vahách v náš prospěch, vzhledem k rozdílu ela oproti soupeři. Ve všech partiích byla patrná výrazná časová nerovnováha.

13.00 Milan Hora obětoval v zahájení pěšce a bránil se ve věžové koncovce. Ondra Dlouhý získal kvalitu a pozice slibovala snadno technicky vyhranou koncovku. Petr Pištík měl ještě 25 minut a dva pěšce navíc (po 26.Dxa4). Při analýze říkal: „Po 25.Sxc6 jsem myslel, že se mi vzdá a ona se mi nevzdala.“ Touto partií jsme se přesvědčili, že Nela Pýchová je časovkářka. Silně začala hrát teprve od 26. tahu, kdy měla na hodinách kolem dvou minut a méně. Všiml jsem si, že si často hladí pramen svých dlouhých černých vlasů. Jestli je to úmysl zbavit soupeře koncentrace, nebo jen mimovolní chování - nevím.

Vzdal Sobotka a se soupeřem odešli vedle analyzovat. Pitra hrál letos v krajském přeboru pouze druhou partii. Před 14 dny porazil Hanibala (1884) z Dobrovice. Je zřejmé, že hraje výrazně lépe, než ukazuje jeho elo.  Prohrávali jsme 0-2 při dvou remízách.

13.30 Ondra Dlouhý přešel do snadné pěšcovky a soupeř vzdal. V partii Pištík-Pýchová černá dobrala a vyměnila takřka všechny pěšce a soupeři podepsali remízu. Náš hráč mohl udržet převahu, ale i černá měla šance na výhru (po 26.-Dc5!). Nela v říjnu 2013 vybojovala bronz na Mistrovství Evropy mládeže dívek do 14 let v Černé Hoře. V prosinci vyhlašovali v Nymburce (městě sportu) nejlepší sportovce Středočeského kraje. Nela zvítězila v kategorii „nejlepší talent“.

Za 15 minut musel Dudek uznat, že jezdcovou koncovku v téměř zablokované pozici nevy- hraje - soupeř reklamoval trojí opakování pozice. Vzápětí zápas skončil vzdáním M. Hory.

Soupeři odešli a my jsme uklízeli stoly. Dudek se ptal Sobotky, jestli dostal od soupeře alespoň slibovanou barevnou tužku. Ukázalo se, že nikoliv, ba naopak! Jirka hledal tu svou. Silně rozzlobený odjel domů a vypnul si mobil.

Přesunuli jsme se Na Taras analyzovat. Brzy přijeli Masák a Macek z Peček. Béčko tam prohrálo 2,5-5,5. Ondra upozorňoval, že pokud je on v sestavě, tým prohraje. Nemohli jsme si nevšimnout nového nepříjemného číšníka. Odmítl Ondrovi vystavit samostatnou účtenku, proto se Ondra naštval a odešel domů. My jsme se také dlouho nezdrželi a pro nedostatečné topení jsme se přesunuli do hospody Na schůdky, kam za námi Ondra přišel, aby předvedl svou partii - jedinou výhru Nymburka A i B v tu neděli. Náš nekuřácký salónek Na Tarase budeme muset opustit. Snad budeme o nedělích analyzovat Na záložně a čtvrteční tréninky odbudeme Na schůdkách.

Když jsem v půl osmé přijel domů a začal zapisovat partie, roztřásla mnou zimnice. Pravda, byly 4 stupně pod nulou, ale mám za to, že pravou příčinou bylo vegetariánské rizoto, které jsme si objednali s Petrem Pištíkem Na Tarase. Posledně mi dali velmi malý smažený řízek, který jsem jen s námahou rozžvýkal. Inu, nechtějí nás tam.

Tím správným lékem se ukázal být endiaron na žaludek. Ráno jsem byl opět jako rybička.

Své dojmy zapsal Jiří Horníček